Realita a krutý svět
Sedí, leží, nevnímá,
sama v koutě usíná.
Láska, život v trosky se změní,
štěstí, radost a milost už tu není.
Srdce pláče, rozum mlčí,
v hlavě zmatek, tak to běží.
Ukrytá před světem,
takhle to chtěla?
Ne!, pro něj žít měla.
Vzpomínky míhavé,
polibky zdlouhavé.
Dotyky bez konce…
schovat si měla.
Místo toho, co ona chtěla!
Realita a krutý svět.
S dírou v srdci,
a na tváři slzu.
Se zatlou pěstí,
nastřádat víru.
Doufá, že se vrátí zpět,
do Suny patří na to, vezmi jed.
Chce ho spatřit, mít ho tu.
A říct mu:
„Sasori, já tě miluju.“