20.díl-Chunninská zkouška
Slunce svítilo vysoko nad Konohou, lidé z této vesnice nakupovali a připravovali se na „slavnost“. Chunninské zkoušky se sice konaly každoročně, ale tyto měli být výjimečné, kdo by se nechtěl podívat na posledního z klanu Uchiha a na návštěvy z různých vesnic. Studenti seděli v lavicích a netrpělivě čekali, až někdo dojde, dá jim písemky a oni tuhle psanou zkoušku budou mít za sebou. Černovlasá dívenka leží na lavici a oddechuje.
„Nespi!“ zařve na ni kluk a ona se ožene rukou, že skoro trefí červenovlasého chlapce. Ten její ruku chytl a pevně sevřel.
„Pusť mě!“ řekla klidným hlasem, všichni se v místnosti na ně podívali. Brunetka se ze svého místa zvedla a došla k těm dvěma, mile se na chlapce usmála.
„Pusťte ji nebo vás budu muset zabít.“
Chlapec ji, ale ignoroval. Dívka mu chytla jeho ruku a nehty se mu dostala pod jeho jemnou kůži,
chlapec sykl bolestí, tohle nečekal. Okamžitě pustil černovlasou dívku a otočil se na brunetku. Pořád ji na tváři hrál úsměv, chlapec vypadal velmi zmateně, když v jejích očích neviděl ani kousek zlosti.
„Já vedle něj sedět nebudu!“ zařvala černovláska.
„Tak fajn Iko, sedni si na mé místo.“
„Děkuji Kazemai.“
Ika prošla kolem kluka a odešla si sednout na místo Kazemai. Kluk se podíval, jak mu z ranek tečou pramínky krve.
„Omlouvám se.“ Dívka se poklonila.
„T-to je v p-po-řádku.“ Vykoktal a jeho pohled opět sjel k zranění.
Kazemai jeho ruku vzala a krev jednoduše slízla, klučina zrudl a jeho sourozenci málem vyletěli z kůže, když to viděli. Rána se zacelila.
„Co to děláš?“ zařvala po ní, blondýna.
„Co bych měla dělat? Tvůj bratr krvácel, Temari.“ Temari ztuhla, zaraženě se dívala na brunetku.
„Jak znáš mé jméno?“
„To je, ale nezdvořilost. Vy si mě nepamatujete. Jsem Kazemai-Hime no Sunagakure no Sato.“
Temari otevřela ústa a zůstala strnule stát, nemohla se pohnout.
„To není možné!“ vyštěkla nakonec.
„Já vím, kdo jsem a ty mi to nebudeš vymlouvat Temari. A laskavě po mě neřvi!“
„Kazemai-neechan, uklidni se.“ Řekla černovláska.
Kazemai se začala třást ruka a rty se jí zformovaly do jízlivého úsměvu, otočila za hlasem, ale v ten moment se uklidnila, cosi řekla, ale Ika nevěděla co. Dívala se z okna ven, Ika se ohlédla tím směrem také a na větvi stromu seděl černý skřivan. Kazemai to něco připomnělo, zamračila se a sedla si vedle klučiny.
„Ty víš, jak se jmenuju?“ zeptal se opatrně.
„Gaara.“ Řekla a zhluboka se nadechla. Gaara sklopil hlavu a na nic se už neptal. Kazemai si položila hlavu na lavici a očima pozorovala Gaaru, ten jí to oplácel tím, že se na ni díval taky, Ika probodla Temari vražedným pohledem, ta se na ni ledabyle podívala a šla si sednout na své místo. Ika se šla posadit taky, všichni to pozorovali.
„Haf.“ vyštěkl pejsek.
„Ahoj maličký.“ Pohladila pejska Ika.
„Jmenuje se Akamaru.“
„Pěkné jméno.“ Řekla Ika a usmála se. Akamaru si lehl na záda a nechal se drbat na bříšku.
„Eh… Tohle nikdy neuděl. Teda myslím tím cizími člověku.“
„Já nejsem zas tak úplně cizí.“ Řekla tiše Ika a sklopila hlavu, Akamaru ji začal olizovat prstíčky.
„Jak to myslíš?“
„Jsem z Konohy.“
„A jak se jmenuješ?“
„U… Ika. A ty?“
„Inuzaka Kiba.“
Do třídy vešel muž, všichni ztichli a pozorovali, co se bude dít dál.
„Jmenuji se Morino Ibiki a budu na vás dohlížet při písemné části Chunninské zkoušky.“
Ibiki rozdal testy, neuběhlo ani pět minut a ozvalo se: „Mám to.“
„Co, prosím?!“ podivil se a nechápal.
„Už to mám hotové Ibiki-sensei.“
Ibiki došel ke Kazemai a Gaara na ni hleděl.
„Když to odevzdáš, tak už nesmíš nic dopsat.“ A vytrhl jí test z ruky.
„Něco jsem zapomněla.“ Vykřikla a Ibiki se usmál.
„Já se nepodepsala.“ Úsměv ho rychle přešel. Kazemai myslela, že to s ním švihne, najednou se po třídě rozezněl smích, Ibiki se zapřel o lavici a snažil se udržet na nohách. Kazemai přejela rukou přes roh lavice. Její krev se vsákla do dřeva a část se přemístila k Ika-chan. Gaara se podíval na lavici a pak nenápadně vzhlédl ke Kazemai, ta se na něj usmála. Gaara sklopil zrak a pozoroval krev, jak mu odpovídá na otázky.
„Sedni si sem a seď!“
„Hai!“ Kazemai sedla na židli a ani se nehnula. Ibiki vytáhl několik složek, když našel to, co hledal, zapsal na její test jméno.
Na záchodech si Konan opláchla obličej a podívala se do zrcadla.
„Jste tu nová, co?“ řekla žena, která k ní přišla.
„Ano. Moc to tu neznám.“ Řekla nervózně, protože patřila k Akatsuki.
„Pojďte se mnou. Popovídáme s ostatními.“ Nabídla jí žena.
„Jistě ráda.“
„Jé omlouvám se, hoši zpozdila, jsem se. Toto je. Eh.“
„Konan.“
„Já jsem Kurenai.“
„Hatake Kakashi.“
„Gai.“
„Sarutobi Asuma.“
Všichni se posadila na gauč a Konan nervózně posedávala, bála se, že bude vyzrazena, ale i tak ji tu něco nehrálo. Hlavou se jí honilo mnoho otázek, na které neměla odpovědi. Ti čtyři si povídali o svých studentech a nepřestávali, ve své debatě.
Proč mám pocit, že sem nepatřím?
Proč mám pocit, že se něco špatného stalo?
Nemohla se toho zbavit. Nervozita a blbý pocit, to je super, řekla si v duchu.
„ A vy s kým tu jste? Vidím, že jste s Deštné vesnice.“ Řekl muž v zeleném a pozorně Konan pozoroval.
„Já tu jsem s U… Ikou a D… Kazemai.“
„Jen dvě?“ zeptal se Asuma, protože mu to nedalo.
„Ano, ony nepochází z naší vesnice, ale Ika je z Konohy a Kazemai je ze Suny a k tomu je princezna, protože vesnice opustily, neměly kam jít, tak jsme jim umožnili, aby mohly zůstat ve vesnici skryté v dešti.“
„Cože? Ona je princezna Suny a Suna ji nehledala?“ řekla vyděšeně Kurenai.
„Nevím, o tom, že někoho postrádají, nejsou zmínky. A ani o Ika-chan.“ Zdůraznila na konci jméno Iky.
„A smím vědět z kterého je klanu? Ika a Kazemai?“: zeptal se s klidem Kakashi.
„Kazemai je ze starého klanu Chi, které válčil po tisíciletí možná i víc s klanem Uchihy Iky.
Dechi Kazemai a Uchiha Ika jsou to řečené sestry.“ Řekl tentokrát Konan velmi uvolněně, nervozita ji rázem přešla.
„Cože!“ vyhrkli všichni naráz, včetně Kakashiho.
Test všichni napsali a Kazemai se mohla konečně sednout na své místo. V tom do třídy vtrhla žena, Kazemai ztuhla.
„Anko!“ zakřičela Kazemai, Anko na ni zírala s otevřenou pusou.
„K-Kazemai?“ vyděšeně na ni Anko zírala.
„Vy se znáte?“: zeptal se Ibiki, který neměl páru, co se tady děje. To asi nikdo nevěděl, Anko, se naklonila k Ibikimu a něco mu šeptem řekla, Ibiki se podíval na Kazemai a zůstal zaražený.
Anko, nakonec vykoktala to, co musela a celá třída odešla k „Lesu smrti“. Kazemai dohnala Iku.
„Hele jdu si s ní promluvit, počkáš mě jasný!“
„Jo.“ Odsekla jí Ika.
Kazemai chvíli počkala a když konečně vyšla, Anko, usmála se.
„Tebe bych tu nečekala, Kazemai!“ zavrčela na ni.
„Ani já tebe, Anko. Dlouho jsme se neviděly, je to už pár let, co jsme se viděli u mého otce, nemyslíš?“
„Ano to je. Teď táhni!“ zařvala na ni.
Anko vykládala instrukce k praktické části chunninské zkoušky. Všichni jen nervózně přešlapovali, sourozenci ze Suny probodávali Kazemai a Iku pohledem, Kazemai se mračila na Anko, Ika sledovala nepatrně Sasukeho, aby zjistila koho má v týmu a zbytek jen unuděně koukal.
„… Svitek Země a Nebe, musíte získat a dostat se až k hlavní věži!“ dovykládala Anko a všichni dostaly svitek. Brány se otevřely a všichni vešly do „ Lesa smrti“.
