23.díl- Louka u velkého stromu
Ika přišla před území klanu Uchiha, podívala se do ulice. Ticho. Připomnělo jí to její první pokus utéct, pousmála se nad tím. Udělala pár kroků a…
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Jdu si pro tebe!“: zakřičela na Iku.
„Tak pojď Kazemai!“: oplatila jí narážku.
Byly u sebe tak blízko.
Obě dvě vyprskly krev, katany se jim zabodly do srdcí, dívaly se jedna druhé do očí s úsměvem na rtech padly na zem. Na katanách se objevily nápisy.
***********************
Smrt.
**********************
Kazemai otevřela oči: „Aka rinenngan-Jikoku o kaeshi (vrácení času) -Soko (Tam)“
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Potřepala hlavou a šla dál, i když jí vrtalo hlavou ta poslední slova Kazemai. Po dlouhé chvíli, co se tak procházela, uslyšela nějaké chichotání. Nenápadně se za zvukem vydala, došla k Ramen baru, seděla tam Sakura a Ino.
„Ona se ptala Sasukeho, jestli by ji neukázal území Uchihů!?“řekla Sakura a vytřeštila oči.
„Jo! Chápeš to a on ji na to kývl!“ vykřikla Ino a Sakura vyprskla pití.
„Cože?! Ne, on ji na to kývl, vážně!?“ zděsila se Sakura.
„Ano, kolikrát to chceš slyšet jistě, kývl. Coura jedna!“
„Není, coura. Ona vypadá mile a je z Uchiha-klanu, nedivila bych se, jestli by ji Sasuke chtěl.“ Řekla smutně Sakura.
„Ale prosíme, nebuď. Ona ho nezíská. To já!“
„Ne, Sasuke je můj!“ Vykřikla Sakura, rozum se nad tím Ika-chan pozastavoval. Povzdychla si, opřela se o zídku a sjela po ní až na zem.
„Do čeho jsem se to namočila?“ Zeptala se sama sebe a podívala se na nebe. Prudce se zvedla a rozběhla se do lesa, skákala ze stromu na strom až na louku, kde začal její trénink. Foukal lehký vítr, neuběhlo ani pár hodin a ninjové z listové měly potyčku s ninji z písečné.
Gaara hodil kámen, Kazemai ho bez problémů chytla.
„Začínáš mě srát, Kazemai!“ zavrčel na ni, Kazemai k němu přiskočila.
„Vážně?!“ otázala se a Gaara zrudl.
„Tobě se nedá odporovat, co?!“
„Ne, a ani to nezkoušej!“ řekla klidně.
„Tsss…“ Kazemai ho chytla za ruku a propletla si s ním prsty, Gaara se už vážně zarazil.
„Omlouvám se vám všem.“ Řekla a poklonila se, pak se s Gaarou rozběhla do města.
„Ta holka je divná a ulítlá.“ Podotkl Kiba, Shino se díval pořád tím směrem.
„Ne Kibo, ona je vrah.“
„Shino nepřeháněj!“ řekli Naruto a Kiba, Akamaru štěkl na to, že souhlasí.
„Její oči, pohled a ten boj na kvalifikaci. Nepřeháním.“ Všichni se na něj dívali vyděšeně.
„Hej! Kam mě k čertu táhneš?!“ optal se vyděšeně Gaara.
Když tě teď Shukaku potřebuji, tak jsi mimo! Řekl si pro sebe, to není ani možný, on se o mě poprvé nezajímá!
Zastavili se před malou restaurací.
„Zvu tě!“ usmála se na něj.
„Děláš si legraci, když už já tebe Hime!“ zdůraznil to, když už byli ve vnitř.
„Hime! A odkud pocházíte?!“ řekl barman.
„ Jsem Ochiha Kazemye- hime no Sunagakure no Sato. Z klanu Chi.“
„Vy?!“
„Ano, Sato?“
„Vy jste zpět. To není možné. Něco vám přichystám.“ Usmál se.
„A vašemu příteli, co?“
„Já s ní nechodím.“
„Vážně?!“ pohlédl na něj zkoumavě a díval se na jejich ruce.
„No…“ Gaara byl opět mimo.
Sedl si naproti a za chvíli jim donesl jídlo a pití.
„Jak to věděl, co chci?“
„Tato restaurace je tu od dob… No je tu hodně dlouho a ty lidi, řekněme, že nejsou normální ninjové.“
Gaarovi to v ten moment došlo, je to daleko od vesnice, ale přitom docela blízko a tu se to hemží…
„Jsou to… No… Jak to říct polodémoni…“ zasmála se Kazemai.
„Kdyby ti chtěl něco udělat, měli by co dočinění se mnou.“ Řekla a její výraz se změnil na vážný.
„Začínám se tě bát.“upozornil Gaara.
„Ty se mě bát nemusíš, mám pro tebe slabost a ani nevíš jak velkou.“ Sama se nad tím pousmála.
„Ty někoho máš?“ Kazemai se na něj podívala.
„No říkáš to tak smutně, jako bys někoho podváděla.“
„Ne, nemám.“ Řekla, a Gaarovi se očividně ulevilo.
„Gaaro?!“ optala se Kazemai, když viděla jeho reakci.
„No… Já… nic.“ Kazemai se začala chichotat Gaarovi.
Ika zkoušela techniku nejspíš už po sté, ale pořád jí nechtěla povést.
„Takhle se to nenaučím.“ Řekla si pro sebe. Ležela uprostřed louky, spíš na kousku louky, kde ještě byla tráva, zbytek byl zdevastován ohněm. Vypadala velmi vyčerpaně a okolo rtů měla popáleninky. Dívala se na oblohu, byla krásně, čistě modrá bez mráčku. Opřela se o lokty a rozhlídla se po bývalé louce, prostřed tam stál malý stromek, vyrost tu nedávno mohl mít tak 50 cm.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Madaro! Jsi tu?!“ optala se holčička.
„Jsem, jdeme cvičit.“ Řekla postava a Ika se zprvu lekla, zamračila se, ale po chvíli se usmála a cupkala za osobou, jak poslušný psíček.
Trénovali, nemohla pochopit, jak ta malá dívka mohla mít na tváři úsměv, když s ní tak hnusně zacházel. Dívka někdy odletěla o dobrých 7m od osoby, v jednom kuse plivala krev, ale i tak se usmívala.
Ika-chan se do tváře draly slzy, protože ta dívenka byla ona.
Chodila tam každý den k tomu stromu a vždy ji tam čekal, až v jeden den tam přišla a on tam nebyl. Hledala ho, volala…
„Madaro! Madaro!! Madaro!!!“ křičela hystericky a snažila se ho najít, ale nic.
Chodila tam dlouho i po tom, ale on tam nebyl. Neřekl ji ani sbohem, odešel a nic ji neřekl, hajzl.
Chodila se tam schovat před světem, před svým klanem, před všemi.
„Hej ty! Co tu děláš?!“
„Já?“ optala se Ika a podívala se na Anbu jednotku.
„Jo ty!“
„Já se tu schovávám.“
„Před kým?!“
„Před všemi.“ Řekla jednoduše, Anbu se na ni dívali, jak na nějakého lumpa, ale když dorazili další a řekli mu, že tu nikdo není, odešli.
Ika se dívala, jak odchází a došlo ji to, oni hledali Madaru. Něco se dělo, ale nevěděla, co.
To místo pojmenovalo „Louka u velkého stromu.“
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Iko! Jsi v pořádku?! Někdo ti něco udělal?!“ řekla vyděšeně Kazemai a Gaara ji sledoval.
„Ne.“ Řekla tiše.
„Co ne?!“
„Nikdo mi nic neudělal a jsem v pořádku, jenom…“ odmlčela se Ika, dotkla se jejího ramena, po chvíli cukla, Ika se naklonila.
„Co tu dělá on?“ zeptala se, Kazemai mírně zrudla, když se Ika dívala na Gaarův krk.
„No… On tu je se mnou, šli jsme se projít.“
„Aha…“ Kazemai zrudla ještě víc.
„Já s ním nic nemám!“
„Jasně.“
„Vážně!“
„Já ti věřím.“ Kazemai se podívala na Iku a tvář se jí proměnila na vážnou.
„Co to tu vůbec děláš?“
„Trénuju, ale ukážu ti to, co jsme nacvičovala, ale až on odejde. Nemá mě rád.“
„Tsss…“odfrkl si Gaara, Kazemai k němu přišla, obejmula ho, jemně ho políbila, Ika se otočila, toto vidět nemusela. Gaara nevěděl, jak se líbá, byl jinchuuriki, kterého nenáviděla celá jeho vesnice, no a holky to bylo pro něj tabu tak nechal Kazemai, odtrhla se.
„Stejnak tě to budu muset doučit.“ Gaara zrudl.
„No jasně.“ Přitáhl si ji blíž k tělu.
„Běž.“ Dala mu polibek na tvář, nechtělo se mu, ale odešel.
„Nikoho po cestě nezabij.“ Gaara zvedl ruku, že rozumí a Ika se na ni vražedně podívala.
„Co nějak rychle tě přešla „láska“ k Sasorimu.“
„Co to plácáš, za další za to, že se chci odreagovat, nemůžu být trestána.“
„Patříme k Akatsuki, zlomíš mu srdce.“
„Nezlomím.“ Řekla s klidem.
Kazemai si stoupla od Ika-chan dál, Ika složila pečeť.
„Katon: Kasai supairaru no jutsu (Oheň: ohnivá spirála)“
Kolem Kazemai proletěl oheň a vytvořil takové menší vězení, byla obklíčena ohněm, Ika vyskočila a…
