24.díl-Aisu Tetsu Yoru
Složila pečeť a chtěla cosi vykřiknout, ale Kazemai vystoupila z kruhu. Ika se zamračila a techniku dokončila. Z úst ji vyšel proud větru a oheň vytvořil ohnivé tornádo, Kazemai se usmála.
„Itachi by byl na tebe hrdý, ale je to pomalé.“ Zkritizovala jí to Kazemai.
„Jo snažím se to zrychlit, ale nevím. Nejde mi to.“ Ika doskočila na zem a přišla k ní blíž, technika pomalu dohasínala a Kazemai upírala své modré oči na plameny.
„Copak, něco ti to připomnělo?“ Vyzvídala Ika, Kazemai nespouštěla oči z ohně, ale nakonec se otočila s neutrálním pohledem.
„Jo, válku.“ Ika ztuhla a upírala na ni své černé oči.
Večer byl chladný, toto byla poslední noc, než se všichni ti kteří prošli kvalifikací, zase setkají.
Ika seděla v okně a dívala se na večerní Konohu. Pár pouličních světel, které z okna šly vidět, ji držely vzhůru.
„Nespíš?“ Optala se Kazemai, když ji viděla.
„Ne…nemůžu spát. Víš, na něco jsem si vzpomněla a nemůžu to dostat z hlavy.“ Pousmála se nad tím Ika a otočila se na ni.
„A na co?“ Kazemai si k ní přisedla.
„Na to, jak jsme byli malé a chodili jsme tudy spolu. Tato ulice bývala obchodní. Byly tu obchody a stánky, ne?“
„Jo byly.“ Vzdychla Kazemai.
„Stýská se ti po starých časech?“
„Ano, Ika-neechan. Stýská, i když války a jatka s vámi taky nebyli nic moc.“ Ika se podívala na měsíc.
„Jednou to pochopíme, proč nás odvlekly pryč.“
„To doufám.“
„Půjdu se projít.“ Oznámila jí Ika a seskočila dolů na ulici a pelášila pryč.
„Buď opatrná.“ Zavolala za ní Kazemai a šla si lehnout.
Ika, utíkala ulicemi Konohy, moc dobře věděla, kam půjde. Domů. Zastavila se před domem, opatrně prolezla páskami a otevřela dveře. Dům byl rozlehlý, byl to dům, který patřil hlavní rodině. Moc dobře věděla, že tam jako malá bydlela, než ji vyhnal Fugaku. Neprošla všechny pokoje, ale zamířila si to na dvůr. Byl pořád stejný, květiny, jezírko a spousta cestiček. Vzpomněla si.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Mami!“ zakřičel malá Ika.
Na dvůr přišla její matka a usmála se na ni.
„Copak, srdíčko?“
„Dívej je tam rybka.“ Ukázala na jezírko.
„A víš, jak se tam dostala?“ Zeptala se jí.
„Jo, taťka ji tam dal!“ vypískla a utíkala za ní, žena chytla za boky a vyzdvihla ji. Obejmula ji.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ika se posadila a opřela se o zeď, obejmula kolena, začala plakat.
„Proč?“, „Proč se muselo stát?!“ ptala se sama sebe, mezi vzlyky. Podívala se do jezírka a na dně uviděla svitek. Ika vyvalila oči a svitek vytáhla. Neotevřela jej, někoho uslyšela a zmizela i se svitkem.
„Aaa…“ Ika vykryla katanu kunajem, chvíli se s ní přetlačovala a nakonec uskočila o kus dál.
„Tss…“ Utrousila a chytla se za rameno.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Teď bude bojovat Uchiha Ika a Jishaku Ishi. Hodně štěstí děvčata.“
„Tvý jméno je spíš klučičí.“ Uchechtla se Ika.
„Drž klapačku Oliheň“
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ika hlasitě dýchala a přemýšlela o strategii, ale moc jí to nešlo. Ta holka je divná, řekla si pro sebe v duchu. Ishi složila pečeť.
„Doton- Jiki kyūin no jutsu (Země- magnetická přitažlivost)“ Ikiny kunaie a shirukeny se zabodaly před Ishi, Ika vyvalila oči. Kazemai se zamračila. Je to něco jako Banshou tenin, projelo jí myslí.
„ Doton- jiki hanpatsu-ryoku ga no jutsu (Země- magnetická odpudivá síla) Zbraně letěly na Iku.
„Katon: Kasai supairaru no jutsu (Oheň: ohnivá spirála)“ Vyskočila Ika a Ishi se ocitla uprostřed ohnivého kruhu, Ika začala skládat další pečeť, když ji konečně složila, Ishi vyskočila a sekla Iku přes hrudník. Dopadla tvrdě na zem.
„Si pomalá.“ Uchechtla se Ishi a sledovala, jak se Ika zvedá ze země, když se jí to podařilo, vždy jí skopla zpět.
„Máš sharingan, ale jsi k ničemu, jsi jako malé dítě. Ty, že jsi z Uchiha klanu, pche!“
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„…Jsi slabá, tak slabá, že by tě přepralo i dítě. Každý tady s tebe má jen srandu. Sice si chytrá, ale jsi k ničemu, jako shinobi, jsi na nic!“
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ta vzpomínka se jí do mysli vydrala, chytla jí nohu a švihla s ní do zdi, v mžiku stála u ní a hodila jí na druhou stranu. Ishi se zvedala ze země. Teď nebo nikdy, pomyslela si.
„Katon: Kasai supairaru no jutsu (Oheň: ohnivá spirála)“ Zase se kolem ní vytvořil ohnivý kruh, Ishi švihla katanou a z ní vyletěla chakra, Ika vyskočila. Automaticky sáhla po svitku, který našla.
Nevěděla proč to udělala. Nechápala proč měla pocit že to musí udělat, jakoby věděla, co tento svitek obsahuje.
Pevně uchopila držadlo zbraně a mávla s ním před sebe. Vznesly se plameny, kolem Ishi se zvedly a vytvořily tornádo. Kazemai odskočila od zábradlí-skoro jí to popálilo, ale ostaní neměli takové štěstí. Kazekagemu chytl plášť, naštěstí ho stihli uhasit.
Ika doskočila na zem, vějíř si opřela o rameno, a podívala se na popálenou Ishi. Dýchala. Žila.
Ika, se usmála a sensei ji prohlásil za vítěze, chuuninské zkoušky úspěšně dokončila.
„Teď přijde Dechi Kazemai a Tetsu.“
Obě si naproti sobě stouply a sensei mávl rukou, Kazemai se ani nenadála a byla probodána železnými tyčemi.
„Kazemai!“ Zakřičela Ika, Kazemai zamrkala a vypadala velmi vyděšeně. Gaara ztuhl, nemohl uvěřit, co se stalo v jedné minutě.
„To bylo rychlé.“ Zděsil se sensei, po tváři Kazemai stekla slza, Tetsu se usmála. Najednou se Kazemai roztekla.
„Co?!“ vykřikla Tetsu a tak tak se vyhnula kunai.
„To si vážně myslíš, že to semnou budeš mít tak jednoduché?!“ Tetsu se otočila a prudce po ní hodila několik kunaiů, Kazemai udělala most a lehce se jim vyhnula. Narovnala se a v očích jí zářil rinenngan, vzdychla a uskočila. Na místě kde stála, se vynořily železné tyče. Pozorně to sledovala, moc dobře nerozuměla, jak tato technika funguje. Posadila se na větev stromu.
„Chi- Chi bunshin no jutsu.“ Vytvořila dva klony a ztlumila svůj tok chakry, takže ji bylo těžké vystopovat. Jeden z klonů napadl Tetsu a ten druhý hrál pravou Kazemai. Netrvalo dlouho a Tetsu poznala, že to jsou klony, nebyla překvapena, že jsou z krve. Kazemai měla divné tušení, něco jí říkalo že ona ji zná, ale kde se my dvě mohly potkat?
Strom se zapraskal, Tetsu ho probodala tyčemi a Kazemai uskočila pryč.
„Najdu tě kdekoliv.“ Oznámila Tetsu Kazemai.
„Kazemai nedrž se zpátky. To je Ona. Aisu Tetsu Yoru (Ledové železo noci)!“ uslyšela, ale nevěděla, kdo jí to řekl.
„Ale Kazemai, ty jsi mě nepoznala.“ Řekla posměšně, Kazemai si uvědomovala v jakém je průšvihu, není teď dostatečně silná na to, aby ji porazila. Vzpomněla si.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Maličká, teď půjdeš se mnou.“ Aisu ji chytla pod krk a vyzdvihla ji do vzduchu, Kazemai se začala bránit a kousla ji do ruky.
„Ty budeš kousat?! Jak by ti bylo, kdyby se něco stalo Sasorimu?“ Kazemai vytřeštila oči.
Byla to ta osudná noc, kdy ji poslali do „reálného světa“.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Jikoku o kaeshi(vrácení času)- Kai(Zpět)“ vykřikla Kazemai a její oči zrudly…