26.díl-Pravda!
„Co chceš vědět?“
„Chci vědět…jak dostali tebe?“ Kazemai vzhlédla k měsíci a dotkla se její ruky.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Najednou se setmělo a malá dívka stojí s chlapcem na skále. Povídají si a smějí se.
„Vrátíš se mi, že jo?": zeptá se chlapec v obavách v hlase.
„Vždycky jsem se ti vrátila.": řekla dívka a políbila chlapce.
„Jo to já vím.": odpověděl a dívku objal a povalil do písku.
„Úchyle, to víš, že jo slibuju, když jsem přišla o matku nepřijdu o tebe."
Chlapec se zvedl a pomohl dívence.
„Víš, miluj…“ Chlapec se zadrhl.
„Co jsi říkal?" Zeptá se dívka, protože ho přeslechla.
„Ale nic." Odpoví chlapec. Dívka seběhne dolů s chlapcem, tam ji chlapec znovu políbí a vydá se opačným směrem. Dívka odchází a má v očích slzy.
„Taky tě miluju a je mi to líto. Tak moc líto." Setře slzy a vydá se za svou skupinou, která vyráží do Konohy. Všechny jednotky včetně jí dorazily na místo. Kazemai dala signál a všechny jednotky zaútočily na Konohu. Kazemai běžela hlavní ulicí, a snažila se vyhýbat všem útokům. Nikoho nezabila, běžela k budově Hokageho, ale něco ji vyrušilo. Otočila se a uviděla, jak na hranici vesnice hoří černé plameny. Kazemai okamžitě změnila směr a doběhla tam. Na zemi ležel Itachi a opodál stál Shisui. Kazemai popadla Itachiho a vběhla do jednoho domu, podívala se na jeho katanu. Popadla ji a dala tam svou.
„Pohlídej ji a Děkuji.“ Znovu se vydala směrem k budově Hokageho, doskočila na střechu, kde stál Sarutobi Hiruzen.
„Gomene, Hiruzen-sama. Nechte to na mě.“ Řekla a seskočila dolů.
„Kazemai, jak jsi to myslela? Ty je chceš zabí…“ Kazemai už ho neslyšela, byla od něj daleko. Uviděla první jednotku, Kazemai vytáhla katanu a vyskočila, jednomu sťala hlavu a další probodla. Následovaly další jednotky, všechny do jednoho je zabila. Shisui na ni hleděl, nechápal to.
„Smlouvu jsem dodržela.“ Řekla a utíkala zase někam pryč, probíhala lesem, když v tom se pod ní propadla zem, Kazemai z díry v klidu vyskočila, muž byl překvapen.
„Jak to, že?“
„Nejsem Uchiha.“ Ty kameny znala, znala totiž ten klan. Jejich katany se střetly, Kazemai kopla muže do břicha a on vrazil do stromu.
„Na malou holku to ujde.“ Usmál se, Kazemai měla už v očích mangekyou sharingan.
„Tsukuyomi (Bůh Měsíce)“ Muž se začal hroutit, ale ustál to.
„Ty mrcho!“ Zaútočil na ni znovu, Kazemai útok vykryla katanou a s ledovým klidem ho kunaiem bodla pod žebra.
„Kde je Ika?“ Zeptala se a držela muže v šachu.
„Běž do prdele, ty malá děvko.“ Kazemai kunaiem pomalu otáčela.
„Aaa…“ Muž začal vřískat, Kazemai se usmála.
„Tak, kde je?!“
„Běž do prdele! Neřeknu ti to.“ Kazemai začala zpívat.
„Na, co si to hra…“ Muž se zasekl, melodie a její hlas, byl úplně mimo. Viděl boje a války, které Kazemai prožila, bylo to něco jako genjutsu, ale silnější a nemohl se z toho dostat. Psychicky ho tím týrala a k tomu pořád otáčela kunai. Lesem se nesl jeho hysterický křik.
„Kde je?“ Ale ozval se další bolestný křik, Kazemai ho odkopla a on vrazil do stromu, vykašlal krev a držel si ránu.
„Kde je, Gine?“ Zeptala se, ale Gin se jenom klepal. Začal foukat lehký větřík, její vlasy vlály ve větru a tím vypadala o dost děsivěji. Pomalinku začala ztrácet svou trpělivost, Kazemai uskočila. Ze země se vynořily železné tyče.
„Ty jsi imbecil Gin, ona není jen tak někdo. Vždyť nás před ní varoval.“ Žena se před ní objevila a udeřila ji. Kopla ji zpět do té díry…byla to místnost. Vyplivla krev a postavila se, stačila uskočit a vyhnout se tyčím. Žena byla velmi rychlá a Kazemai vyčerpaná, žena jí chytla pod krk.
„Maličká, teď půjdeš se mnou.“ Vyzdvihla ji do vzduchu, Kazemai se začala bránit a kousla ji do ruky.
„Ty budeš kousat?! Jak by ti bylo, kdyby se něco stalo Sasorimu?“ Kazemai vytřeštila oči.
Žena, vytáhla kunai a začala ji pomalu přeškrtávat čelenku.
„Stejně ho zabiju. Chci vidět, jak bude umírat. Tvoje láska, Sasori.“ Kazemai pocítila obrovský vztek, drapla jí ruku, kterou jí držela a mrskla s ní do zdi. Zdi projel jeden z ocasů.
„Tetsu!“ zakřičel Gin, který se dobelhal k díře.
„Běž a zavolej ho, budu s ní brzo hotová.“ Kazemai měla přes obličej masku a kolem ní se pohybovaly dva ocasy. Pohlédla na Tetsu, která vypadala zmateně, jako by o tomto nevěděla. Rozběhla se na ni s katanou, ona však útok vykryla jedním ocasem a švihla s ním zpátky.
Kazemai se k ní celá otočila, a oba dva ocasy se řítily na Tetsu. Ta však stihla uskočit. Ze země se vynořila železná tyč a projela břichem Kazemai, ale chytla ji a zlomila. Vytáhla ji a hodila po Tetsu. Kazemai ucítila, jak se k nim blíží další dvě chakry , byl to Gin a ten druhý byl Madara.
Kazemai věděla, že nemá šanci, pokud bude bojovat i Madara. Ocasy se zastavily před obličejem Tetsu.
„Půjdu s tebou nebo s vámi. Pod jednou podmínkou.“
„Jakou?“ řekla vystrašená Tetsu.
„Nikdo z vás se nedotkne Sasoriho a jestli ano, tak uvidíš.“
„Dobře.“ Najednou se všechna krev roztekla a Kazemai vyčerpaná padla k zemi.
„To se ještě uvidí, ty potvoro malá. Stejně umře.“ Tetsu uslyšela ve své hlavě píseň, chytla se za uši. „NĚCO, JSEM TI SLÍBILA. JEN NA TO POMYSLÍŠ A STANE SE TOTO. ZEMŘEŠ S PÍSNÍ NA ROZLOUČENOU ODE MNE.“
Kazemai dopadla na kolena vedle Iky.
„Kazemai??“ zděsila se Ika, když viděla v jakém je stavu.
„Neříkal jsem zabít, ale dovést v pořádku. Vypadá snad v pořádku?!“ Řekl muž v anbu masce.
„Gomenasai, ale ona se nedala a začala bojovat. To jste nám mohl říct, že je dost silná, mysleli jsme, že je to nějaký průměr, ne, že je to démon z klanu Chi.“ Muž se zasmál: no tak začneme.
„Nesahej na mě!“ zakřičela Ika.
„Pusťte ji.“ Zavrčela Kazemai. Muž který ji držel, schytal od Kazemai kopanec do břicha.
„Madaro?“ Ika ztuhla a upadla do bezvědomí. Kazemai se podívala na Madaru, ale jeho genjutsu na ni nemělo vliv.
„Pusťte mě! Nesahej na mě!“ řvala na ně.
„Já nikam nechci. Já musím zpátky.“ Madara se začal vzdalovat, jako by ho to ubíjelo. Kazemai se bránila, ale marně. Gomenasai Sasori, po tváři ji stekly slzy, ale nevzdala se a snažila se bránit, než je odvlekly k velkému zrcadlu. Kazemai sebou naposledy cukla a pak upřela oči na zrcadlo a usmála se.
Ale pak už jenom tma…
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ika nevěděla, co jí na to má říct, jen tam s ní seděla a dívala se na měsíc. Kazemai si hlavu položila na Ikin klín a zavřela oči, obě už jen vnímaly šum lesa a světlo měsíce.
„Děkuji ti Kazemai. Za to, že jsi mě šla zachránit.“
Obětovala pro mě vše, co měla. Rodinu, lásku, vesnici a pár přátel, kteří ji zbyli-to vše za cenu toho, aby mě dovedla zpět. Ale proč, jsem pro ni snad cennější? Ne, nejsem. Tak, proč krucinál?
Proč, jsi vše obětovala, kvůli řečené sestře, která nemá se sesterstvím nic společného.
Bojovala jsi za mě. Ale proč?
Obětovala jsi vše, jen proto, abys mě zachránila. Ale proč?
Selhala jsi, ale s úsměvem na tváři. Ale proč?
Chránila jsi mě. Ale proč?
Proč Kazemai?
Ika hladila Kazemai po vlasech a ona se usmála.
„PROTOŽE JSI MOJE SESTRA.“ zamumlala Kazemai.
Sestra? Toto znamená mít starší sestru, jestli tedy ano, tak ty jsi ta nejlepší starší sestra, Kazemai!