29.díl- Hra jménem Tori
…Okamura Gin.
„Vy svině! Jak jste to mohly udělat!?“ Zaječel na ně, Kazemai na něj zírala s otevřenou pusou, v ruce držel katanu, na které byly vyryté zavřené oči. Ika se zvedla ze země.
„Ty…“ Gin se rozběhl a sekl Kazemai přes hrudník. Ika zírala na Kazemai, která se skácela k zemi.
Ika zaťala pěst, drapla vějíř, mávla s ním a Gin odletěl o kus dál. Tvrdě dopadl na zem, Kazemai ležela a ani se nehnula, Gin se vyškrábal na nohy a Ika mávla znovu, ale stačil uskočit pryč.
„Kazemai?! Prosím zvedni se!“ Křičela směrem k ležící Kazemai, Gin sekl Iku přes záda, Ika sykla bolestí a hlasitě oddechovala.
„Buď vždy ve střehu!“ Řekl Gin a vrazil ji kunai do zad, Ika vyplivla další krev a bezvládně padla k zemi.
„Ka-ze…“ vydralo se jí z úst, Kazemai otevřela oči a postavila se.
„Ale ty ještě žiješ.“ Usmál se Gin a s klidným krokem šel ke Kazemai, ta se na něj otočila a pak ztuhl, mělo obě ruce.
„Yosu wa ras no subete ni natte iru (Temnota je v každém z nás.). Tsurime, Hai? (Že, ano?)“ Kazemai se na chvíli odmlčela a Gin na ni jen hleděl.
„Kekkan henka no jutsu (výměna krve).“ Ika pohnula prsty a pomalu se vyškrábala na nohy, Gin se postavil do obrané pozice a vyčkával, co ty dvě předvedou.
„Tvůj rodný jazyk, je podobný japonštině, ale nikdo mu nerozumí.“ Usmála se Ika, Gin se ušklíbl.
„Takže… Pokusil ses zabít mě a mou nii-kun.“ Ika se na něj rozběhla a udeřila ho pěstí do obličeje, Gin se nestačil vzpamatovat a Ika mu uštědřila další ránu.
„Nejsi typ na taijustu, že?“ Gin si setřel z úst krev a zlostně se podíval na Iku, Kazemai postávala vzadu, ztratila mnoho chakry takže si ten zbytek chtěla šetřit. Gin si prokousl palec a krví potřel katanu, označil tak sedm ok z deseti. Prsty se dotkl jednoho oka a z něj vyjela čepel, udělal to tak u všech, Ika a Kazemai na něj zůstaly zírat.
„Tak slečny můžeme začít!“ Provokoval je.
„Katon: Karyuu Endan (Živel oheň, dračí ohnivá střela).“ Na Gina se vyřítila obří hlava draka, ani to s ním nepohnulo jen se usmál a sekl před sebe. Hlava draka zmizela. Katana ji pohltila.
„Cože!“ Vykřikla Ika.
„Copak? Tak já vám poradím, na mě techniky nepůsobí.“
„Iko na moment.“ Ika popošla za Kazemai.
„Suna Shigure (Déšť písku).“ Řekla Kazemai a chytla se za probodnutý hrudník, Ika ji podepřela a Gin opět sekl před sebe a písek okamžitě zmizel.
„Jak už jsem…“
„Shinra Tensei (Smrtící Vlna).“ Gin rychle mávl katanou, ale vlna katana vlnu nepohltila, ale odtlačila ho blíž k lesu. Kazemai se podívala na Iku a ta přikývla, Kazemai se v očích leskl rinenngan a mangekyou sharingan a Ika-chan jenom mangekyou sharingan. Gin potřel krví zbylé oči a katana se změnila do úplně jiného tvaru. Připomínalo to štít.
„Shinra Tensei (Smrtící Vlna)“ Katana útok pohltila.
„Ts…“ Kazemai vykašlala krev, Gin mávl katanou a techniku, kterou katana pohltila, teď mířila na děvčata, Ika se usmála.
„Susanoo (Bůh moře a bouří)“ Vlna se o Susanoo roztříštila a smetla pár stromů opodál. Louka a les byli už tak dost zničené.
„Funguje to na principu štítu, to co použiješ, se ti vrátí.“
„Tak, co teda na to funguje?“ Zavrčela Ika nervózně.
„Musíš štít rozpůlit.“
„Ale čím?“
„Když si použila katon, tak ta katana měla problém oheň pohltit.“
„Hele řekni to narovinu!“
„Asi by mohl fungovat, Amaterasu (Bohyně slunce). Ale tím to asi nerozpůlíme.“ Kazemai se držela na nohách, tělem jí probíhalo každou sekundu miniaturní jehličky od Susanoo.
„Amaterasu (Bohyně slunce)! Gin uskočil a černé plameny pohltili stromy.
„Trefa do černého.“ Usmála se Ika.
„Jste chytré.“ Odfrkl si Gin, ale nějak ho to netrápilo.
„Ale teď vyřešit, jak to rozpůlit.“ Ika se zamyslela a Kazemai se podívala na Susanoo, na zádech mělo obří kosu.
„Iko použij tu kosu.“
„Ale na něj funguje Amaterasu.“
„Věř mi.“ Usmála se na ni a po tváři jí stékaly pramínky krve, Ika Kazemai posadila na zem a rozběhla se na Gina. Kazemai zrušila rinenngan, Ika se uviděla její mangekyou sharingan pod rinennganem, nevěřila vlastím očím byl úplně jiný než na jaký byla zvyklá.
„Hirai no umi to arashi (Kosa moře a bouří)“ Zakřičela a její Susanoo napřáhlo kosu.
„Amaterasu!“ Zakřičela přes celou louku Kazemai a kosu podpálila. Katana se roztříštila na malé kousíčky, Ika padala k zemi, ale Gin ji chytl a zaryl ji kunaj do břicha.
„Chcípni!“ A pustil ji na zem a rozběhl se směrem ke Kazemai.
„Chi Shigure (Déšť krve)!“ Gin se zarazil, ale bylo pozdě. Pak už jen tvrdě dopadl na zem.
Na těle Kazemai se objevily staré rány, chytla se za bok a dobelhala se k tělu Ika-chan. Klekla si k ní a chtěla k ní přiložit ruce, ale pak se zastavila. Ucítila totiž další chakru, jedna k nim mířila velmi rychle a ta druhá nikam nespěchala, ani neměla potuchy, že tu jsou.
„Tori? Tori? Bokunde no ni?
Tori? Tori? Bokunde no ni?
Tori? Tori? Bokunde no ni?
Tori? Tori? Watashi wa mareku ni?
Tori? Tori? Watashi wa mareku ni?
Tori? Tori? Watashi wa mareku ni?
Watashi wa yoroni o de! Suzemi, yoroni o de!
(Ptáčci? Ptáčci? Kdepak jste?
Ptáčci? Ptáčci? Kdepak jste?
Ptáčci? Ptáčci? Kdepak jste?
Ptáčci? Ptáčci? Volám vás?
Ptáčci? Ptáčci? Volám vás?
Ptáčci? Ptáčci? Volám vás?
Volám tě! Volám tě, vrabče!)“ Zakřičela Kazemai a padla k zemi, jediné co pocítila, že ta druhá chakra vystřelila jak namydlený blesk, právě směrem k nim.
Tobi přiběhl na louku a zarazil se, na zemi leželo spálené tělo Shizen, opodál u stromu probodaná Aisu a uprostřed probodaný Gin. Tobi křečovitě sevřel katanu a rozběhl se směrem k děvčatům, Kazemai si dobře uvědomovala, že ví, že je ona na živu i Ika. Tobi se rázem zastavil a otočil se.
„Ty?!“ Najednou změnil směr a rozběhl se směrem k lesu. Ika i Kazemai slyšely, jak Tobi zařval a pak nastalo ticho. Muž se rozhlédl po louce, udivilo ho, že kolem hoří stromy černým plamen. Jakoby věděl, co to je? Neklidně se rozhlížel a procházel louku, až nechtěně kopl do ležícího děla, které pořád opakovalo stejnou věc.
„Suzemi(Vrabčáku)…“ Zarazil se a podíval se na druhou dívku, černé vlasy a vepředu znak Uchiha.
Muž použil techniku stínového klonu, vzal opatrně jednu dívku a klon tu druhou a vydali se do úkrytu.
„Do hajzlu!“ Zaklel muž a snažil se jít rychle, ale zároveň i opatrně, aby neublížil dívkám.
„Ma-da-ro?“ Procedí skrz pevně zaťaté zuby a nakonec a ucítil, jak mu v náručí pomalu křehne.
„Do prdele!“ To už bylo zlé Kazemai ztrácela váhu, jako lusknutím prstů, byla lehká jako pírko.
Madara ji položil na zem a ten druhý se zastavil.
„Kazemai, slyšíš mě?“ Žádná odpověď, okamžitě ji změřil puls, byl slabý. Madara vzal kunai a pořezal si ruku, pootevřel jí ústa, jen co ucítila krev, zakousla se mu do ruky.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Madaro! Dneska budeš hlídat ty dva malé caparty!“ zavelela Mi Ako a Madara jen zabručel.
„Rozuměl si?!“ Zavrčela na něj.
„An… Cože? Už zase? Za co mě trestáš?“ Došel do kuchyně a zarazil se ve dveřích.
„To zvládneš, vezmeš je k vodě.“ Madara zrudl a sklopil hlavu.
„To víš, že vezmu.“ Podíval se na Keiru a usmál se.
„Jste vážně sladcí!“ Zaradovala se Mi Ako a Madara na ni začal tupě zírat, po chvilce se vypařila pryč.
„Je divná.“ Řekla Keira a Madara jí na to přikývl.
„Proč je musím hlídat?“
„Jdeme na jednu důležitou schůzi já, Mi Ako a Izuna.“
„Na jakou?“
„Důležitou.“ Zdůraznila a Madara okamžitě věděl, že se nemá na nic vyptávat.
„Tak fajn. Na jak dlouho?“
„Počítej tak týden.“ Madara se zhluboka nadechl a snažil se psychicky se nezhroutit.
„To bude dlouhý týden.“ Řekl si pro sebe, když ti tři odcházeli, pak se otočil na ty dvě malé zlobidla.
„Trénink?“ Doufal, že je aspoň utahá.
„Ne! Jdeme si hrát!“ Začala poletovat kolem Madary jeho neteř Ika, Kazemai ji pozorovala.
Ještě štěstí, že není jako Ika, to by bylo moc!, řekl si v duchu.
„A na co?“ Pohlédl na malou holčičku, ta se sebevědomě postavila.
„Já vlastně nevím.“ Řekla sklesle.
„Tori.“
„Cože?“ Podivila se Ika.
„To je hra…“
„Není to doufám nějaká blbost, vysoce postavených Chiů.“ Zabrblala Ika, Madara ji zpražil pohledem a Kazemai posmutněla.
„Ne, Iko. Je to něco jako schovávaná, akorát nehledáš, ale voláš.“ Ika se na něj nechápavě podívala.
„Běž s Kazemai kousek do lesa.“ Obe dvě na kraj lesa a pak se otočila.
„Volal mě.“ Ika na ni hleděla.
„Ale vždyť jsem nic neslyšela.“
„Nejsi ptáček… Hm… Havran. Od teď jsi Havran.“ Řekla Kazemai a Ika nechápavě přikývla.
„Takže jde se hrát, když tě zavolám, musíš mi vzít tohle.“ Madara ukázal červenou mašli.
„Většinou ji máme na hlavě, ale jste malé takže…“ Madara si ji uvázal zápěstí.
„Jde…“ Kazemai mu rychle skočila do řeči.
„Hele a slova…“
„Dáme jí to japonsky…
Tori? Tori? Doko ni iru no?
Tori? Tori? Doko ni iru no?
Tori? Tori? Doko ni iru no?
Tori? Tori? Watashi wa anata o yonde iru no ka?
Tori? Tori? Watashi wa anata o yonde iru no ka?
Tori? Tori? Watashi wa anata o yonde iru no ka?
Watashi wa anata o yonde iru!…, anata o yonde!
(Ptáčci? Ptáčci? Kdepak jste?
Ptáčci? Ptáčci? Kdepak jste?
Ptáčci? Ptáčci? Kdepak jste?
Ptáčci? Ptáčci? Volám vás?
Ptáčci? Ptáčci? Volám vás?
Ptáčci? Ptáčci? Volám vás?
Volám tě! Volám tě, …!)…
Takže hra může začít!“
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------