30. díl-Madarovy Vzpomínky
Madara se díval, jak Kazemai saje jeho krev, byl rád, že aspoň saje sama. Nedovedl si představit, že by jí to musel nějak jinak dát.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Takže jdeme k vodě!“ Řekl Madara a byl rád, že už je to poslední den, co je hlídá.
„Jupí!“ Vypískla Ika a běžela se do svého pokoje obléct.
„Vážně musíme?“ Podívala se na Madaru Kazemai.
„Máma to řekla.“ Nespouštěl jí z očí a čekal na její reakci.
„Už zase máma, máma, máma… To si říkáš chlap.“ Madara na ni vyjeveně hleděl, tak to nečekal.
„Eh… no… já… no…“
„Jdi se převléct… tati…“ Usmála se na něj a Madara se ušklíbl.
„Kazemai víš, co jsme si o tom…“ Nestačil doříct, protože Kazemai byla dávno pryč.
„Kaze-niikun něco mě napadlo. Strýc Madara do vody moc nechodí, co kdybychom ho do ní nějak hodily?“
„To nezní špatně.“
„Ale jak?“ Optala se Ika a Kazemai se zákeřně usmála.
„Nech to na mě.“ A Ika na ni vyděšeně hleděla.
„Strýci pojď do vody!“ Volala z vody Ika, ale Madara jen seděl a četl si knížku a občas zvedl oči k nim, aby se přesvědčil, že tam jsou obě dvě.
„Kazemai, tak jak to provedeme?“ Kazemai se podívala na písek pod dekou, na které Madara seděl, natáhla ruku před sebe a pomalu ji táhla zpátky k tělu. Deka se pod Madarou začala hýbat, ale on si toho nevšímal. Madara se podíval na děvčata a najednou si všiml, že je až nějak moc blízko vodě, podíval se na deku a všiml si, že její okraje jsou ve vodě.
„Opovaž se.“ Zavrčel Madara, stoupl a jednou nohou vykročil na písek. Noha se mu zabořila do písku.
„Ne! To ani nez…“ v ten moment letěl Madara vzduchem a přímo směrem do vody. Ika se začala smát, jen co se Madara ocitl pod vodou, se Ika vydala za ním, ale on se nevynořil.
„Kde…“ Kazemai zapištěla, Madara jí stáhl pod vodu a Ika se rozchechtala, ale vzápětí ji smích přešel. Madara vyletěl z vody a tvrdě dopadl na písek, Kazemai se postavila do útočné pozice, zrychleně dýchala, asi nečekala, že jí Madara pod tu vodu stáhne.
„Co to vyvádíš?!“ Vyděšeně se na ni podíval.
„Co vyvádím a co ty vyvádíš!? Co si to dovoluješ ke st…“ Kazemai si uvědomila, že je tam Ika a zmlkla. Ona na ně zírala s otevřenou pusou.
„Kaze, ty máš, ale sílu!“ užasle se na ní podívala a na Kazemai šlo vidět, že se jí značně ulevilo.
„Obě dvě z vody.“ Řekla a obě dvě neměly námitky.
„Strýci, můžu tě učesat?“ Zaprosila Ika a ona přikývl, stejnak se mu nechtělo česat se.
Ika mu česala jeho dlouhé vlasy a Madara držel, ani se nehnul a Kazemai podala Madarovi hřebínek.
„Prosím.“ Madara povzdychl a ukázal, ať si sedne před něj, Kazemai se usmála a nechala se česat, Nevšiml si toho, že mu na hlavně udělala Ika culík a pak další a další. Madara se chtěl prohrábnout vlasy, ale jen co zjistil, že to nejde, opatrně hmatal po své hlavě.
„Iko?!“ zeptal se a malá holčina před něj skočila, vlasy do dvou culíků, které byly křivé.
„Ano?“
„Co jsi mi to udělala?“
„Culíky…“ Usmála se a s Madarou to málem kleplo. Ika přišla před Kazemai, ale se ta, obejmula Madaru.
Ika pochopila, že se nenechá, pak ucítila, jak jí někdo prohrábl vlasy. Kazemai se ušklíbla a pak se posadila nazpět a ve vlasech měla červenou mašli. Kazemai se usmála a Iku to očividně potěšilo.
„Můžu si to sundat?“ Podíval se na Iku.
„Ne.“ Ika přišla ke Kazemai a něco ji pošeptala, obě dvě si sedly vedle Madary a on na ně nechápavě hleděl. Podíval se před sebe a uviděl foťák, nejednou se objevila záře a Madara s děvčaty byl vyfocen.
„Tak co? Jak jste si to užili?“ Ika přiletěla za Mi Ako a ukázala fotku, kterou vyfotila Kazemai, najednou se rozchechtala.
„To musíš vidět Keiro, Izuno!“ Volala a oba dva, když viděli fotku, se rozesmáli.
„Pobavili jste se?“ Urazil se Madara, Keira před něj předstoupila, chytla ho za triko a přitáhla k sobě blíž.
„Ale, vždyť jsou to malý holky.“ Usmála se na něj a políbila ho.
„Fuj!“ Vykřikla Ika a ušklíbla se.
„Neboj pak…“ Kazemai se zarazila a povzdechla si, Keira si toho všimla a ušklíbla se. Moc dobře věděla, že se moc přemáhá, aby se chovala jako malé dítě.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Tolikrát jste mi dělaly naschvály, ale přesto vás chci chránit. Už nedovolím, aby vám někdo ublížil.“
„I-k-a.“ zamumlala Kazemai, když se Madara otočil, krev tekla Ika-chan z úst, z nosu a dokonce i s očí.
“Do hajzlu! Mokuton: bunshin no jutsu (Technika dřevěného klonu). Musíte sehnat lékařský tým, zaveďte je do úkrytu a dělejte.“ Zavrčel sám na sebe a klekl si k Ika-chan, Kazemai se podívala na Madaru, cosi jí vytáhl z břicha, vypadalo to jako kus kamene ve tvaru kunaie. Převalila se na břicho a doplazila se k ní, klon jí hned zastavil, Kazemai k ní natáhla ruku a přiložila jí břichu.
“ Kōseiki no jutsu (výměna života)“ Madara se vyděšeně podíval na Kazemai a chytl ji ruku, jen co se její ruky dotkl se chakra kolem její ruky zvětšila. Najednou pocítil povědomí pocit, byla to spíš vzpomínka, na kterou chtěl zapomenout, ale nemohl, vryla se mu do mysli a nešla vymazat.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
“Keiro! Už jsem…“ Madara uviděl na zemi ležet Keiru, která si držela břicho, okamžitě se k ní rozběhl.
“Co se stalo?!“
“Ne-dě-lej, že to ne-víš.“ Zdůraznila, ale usmála se na něj, Madara sklopil hlavu.
“Selhal jsem.“
“Ne neselhal, teď potřebuji chakru, pomůžeš mi.“ Madara přikývl, chytla mu ruku a přiložila k ráně.
“ Kōseiki no jutsu (výměna života)“
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
“Přestaň!“ Madara se snažil její ruku odtlačit, ale marně, Kazemai soustředila všechnu svou sílu do ruky, takže v tento moment se s ní Madara nemohl srovnávat, i když byla v tomto stavu.
“Promiň.“ Řekl, chytl jí za bok, kde měla otevřenou starou ránu po boji. Kazemai sykla bolestí, ale ruku neodtáhla, Madara jí palcem vjel do rány a sám se snažil jí moc neublížit, Kazemai pocítila strašnou bolest, zezačátku se to snažila vydržet, ale pak ruku odtáhla a chytla mu to jeho ruku.
“Nedala jsi mi na výběr.“ Kazemai měla v pravém oku rinenngan, Madara ztuhl.
“Keiro?!“ Kazemai se usmála, i když věděl, že to udělala ona sama a ne Keira, pak jeho pohled padl k Ika-chan.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Strejdo já se půjdu houpat.“ Oznámila mu malá Ika, ale Madara ji úplně ignoroval. Rozběhla se do kuchyně a Madara zpozorněl. Zvedl se z gauče a šel za ní, jen co tam v kročil tak ho málem kleplo.
Ika se držela záclony a Madara se k ní snažil, co nejrychleji dostat, jen co k ní doběhl, už bylo pozdě. Ika se zhoupla a najednou se ozvala obrovská rána a Madara padl k zemi.
„Mohl bys mi vysvětlit, co jsi vyváděl?“ Madara si přiložil k hlavě pytlík s ledem a Izuna se usmál.
„Bavíš se?“ Podíval se na svého mladšího bratra.
„Nikdo tě neporazí a teď tě skolí malá holka. Co si pamatuješ?“
„No Ika se zhoupla, byl jsem u ní moc blízko a pak jsem ucítil ránu do hlavy.“
„To byla garnyž.“ Oznámila mu Mi Ako a Madara na ni tupě hleděl, Izuna se dal do smíchu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Madara sklopil hlavu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Madaro! Madaro!“ Volal na něj jeho mladší bratr, který když doběhl, ho málem shodil dolů. Seděl poklidně na skále s Hashiramou a probírali věci ohledně Konohy. Hashirama pohotově použil techniku větví, takže kdyby Madara spadl tak spadne na ně. Madara se zlostně podíval na Izunu a stoupl si. Jeho mladší bratr byl o něco menší než on, ale teď se cítil jako malý červík. Díval se, jak k němu jeho starší bratr přibližuje, srdce měl až v krku a jeho bratr byl pořád blíž a blíž.
„Co pak jsi tak důležitého potřeboval?“ Zavrčel a Izuna nabral zpět svůj šťastný výraz, který měl před tím.
„Mám úžasnou novinu.“ Oznámil mu, ale Madara na to nereagoval nějak pozitivně.
„A jakou?“
„No jsi Strejček.“ Usmál se na něj Izuna a s Madarou to málem seklo.
„Gratuluji, Izuno-san.“ Izuna se podíval za Madaru a tem spatřil jeho společníka, ušklíbl se a nevrle přikývl.
„A co to je?“ Optal se Madara se strachem v hlase.
„Holka! A Mi Ako ji dala jméno Ika. Jste první, kdo to ví. Tedy až po ní a po mně.“ Usmál se na Madaru, ale ten v moment, když řekl, že je to holka, ztratil pevnou půdu pod nohama a skácel se k zemi. Izuna jen mávl rukou a pak odešel.
„Jestli to bude po Mi Ako tak se máme na co těšit.“ Zkonstatoval Madara ze země a Hashirama k němu přistoupil.
„Zas tak strašný to být nemůže.“ Usmál se na něj.
„Jo jako tenkrát, když za mnou došla Kazemai a zeptala se mě, jestli nejsem Vrabčák.“ Řekl podrážděně a Hashirama mu pomohl zpět na nohy.
„To byly časy, ty já a Keira, jako malí jsme si hrávala a cvičili u té řeky.“
„Jo.“ Pousmál se.
„Máš o ní nějaké info?“Podíval se sklesle Madara.
„No jo, mám. Ale líbit se ti to nebude.“
„Proč?“
„První a druhá generace vymírá jedna po druhém. Mění se v démony.“
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
