4.díl-Napture de Kōshin
„Tohle už není normální Kazemai!“: zařve Pain na brunetku.
„Můžu snad za to.“: řekne skoro neslyšně.
„Neříkám, že je to tvá chyba, ale už mě to sere. Buď mi při tréninku odpadneš, nebo dokonce na něj ani nedojdeš, protože se ti vždy něco stane!“
„Hm.“: zabručí Kazemai, která sedí na sedačce a má na hlavě mokrý kapesník.
„Nechápu, co s tebou je už jste tu 3týdny a Ty vůbec nic neumíš! Ani se s Ikou nemůžeš rovnat!“
„A to mě jako povzbudit, už mě to vážně sere, pořád samá Ika, nic jiného tyhle posraný 3 týdny neposlouchám jen samá Ika, Ika, Ika!!!“: zakřičela Kaz a odešla naštvaně Pain se za ní jen díval.
„Už končím, Itachi!“: vydýchávala se Ika.
„No to ne ještě jsme neskončili.“
„Ale jo!“: řekla Ika a posadila se do stínu stromu. Itachi za ní došel a posadil se vedle ní.
„Že by změna!“: usmála se Ika na Itachiho.
„Asi jo“: řekl klidně.
„Stejnak mě fascinuješ.“: řekla Ika, a Itachi se na ni nechápavě podíval. „Teda, jako myslím, že si dokážeš zachovat stejný výraz. To je zajímavý.“: opravila se Ika okamžitě a zrudla.
„Jsem takový tak se s tím musíš smířit.“
„Ale já se s tím nesmířím, já tě jednoho dne rozesměju, nebo tě donutím aspoň se usmát. Platí!?“
„Tak fajn a co za to budeš chtít?“
„Den volna a někam mě pozveš!“
Itachi se na ni podíval, jestli si s něho neutahuje, ale ne. Ika vypadala zcela vážně, což se jí nepodobalo.
„Má občas své světlé chvilky. Vážně se někdy chová, jako Uchiha.“: pomyslí si Itachi.
„Tak fajn, platí. Čas ti nechám, jak ty budeš potřebovat.“
„Dík.“: usměje se na něj a pak se rychle otočí. „Budeme se muset vrátit.“
„Jo jdeme.“: zavelel Itachi a oba dva se zvedli a šli směrem k sídlu. Ika se v půlce cesty zastavila a vyděšeně zírala před sebe. Itachi se na ni podíval a stuhl.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Zastřel ho!“: zněl příkaz.
Ika zamířila na vlka, ale nevystřelila. Muž za ní zopakoval příkaz ještě jednou a pak odešel. Nechal ji tam samotnou na stromě, s lukem namířeným na vlka. Vlk běžel, před někým utíkal, ale před čím, to Ika nevěděla. Sklonila luk, nadechla se a opět zamířila. Vlk se zastavil a podíval se na ni. Věděl o ní, že tam je.
Ika ztuhla, nemohla se hnout. Ty jeho oči byly smutné, měl v očích bolest. Za vlkem utíkaly dva chlapy s katanama. Ika se podívala na muže, co za ním běží.
„Běž.“: řekne šeptem, ale vlk tam stojí dál, pořád se na ní dívá.
„Běž.“: řekne znova, ale hlasitěji, ale nic.
„Řekla jsem, běž!“: zakřičela a vystřelila za vlka, ale vlk se ani nepohnul. Muži už byli už skoro u něj. Ika znova namířila, ale tentokrát mířila na muže, jedním šípem oba dva zabila. Jednomu se lebka roztříštila na malé kousky a tím druhým šíp proletěl a nechal mu v těle obrovskou díru. Vlk se na ně podíval a pak se obrátil k dívce, i když byla v lese schovaná, že skoro nešla vidět, on věděl, kde je, viděl ji. Ika skoro ani nedýchala, vlk otočil hlavu dopředu a zavyl, při vytí se proměnil v obrovského démona. Ika vytřeštila oči a ani se nepohnula. Démon se k ní otočil a chtěl vyběhnout, ale v tu ránu se démon zarazil. Otočil se směrem, odkud běžel a vydal se tam. Dívka seskočila dolů a běžela k tělům, nevěděla, jestli kvůli tělům, nebo spíš kvůli tomu démonovi. Když tam přiběhla, ohlédla se, kam démon běžel, ale pak ji zaujaly znaky klanu, ze kterého oba dva muži pocházely. Byl to znak Uchiha. Ika se roztřásla, jak je mohla zabít, to nechápala. Lapala po dechu a nemohla ho popadnout, byla v šoku. V mysli měla zmatek. Pak se obraz vytratil. Objevila se zase někde jinde.
„Strejdo! Co je to za démona? Vypadá, jako vlk, ale když se změní tak je to spíš takový nevydařený pes s koňskými kopyty a pěti ocasy?“: zeptá se ta samá dívka, která sedí u stolu a pije čaj, který ji před chvíli nalil její strýc.
„To je pěti ocasý démon Gobi.“: řekl muž a zamračil. „Ty jsi ho snad viděla?“: ale při těchto slovech se neubránil úsměvu.
„Eh. Ne. Neviděla, jen jsem o něm slyšela, takže Gobi?“: zakryje svou zvědavost.
„Jo, Gobi.“: zopakuje muž. Dívenka se usměje a pije v klidu dál čaj, když v tom vejde jiný muž do místnosti.
„Promiň bratře, ale musím se podívat na svou milovanou dcerku. Co ty na to Iko?“
„Tatíí.“: vypískne dívenka a vrhne se tátovi kolem krku.
„Ale Izuno, ty ses vrátil? Tak brzo jo?“: zeptá se zvědavě muž.
„Jo Madaro vrátil jsem se dřív. Musím s tebou něco vyřešit ohledně jednoho malého incidentu. Našli se dva muži z našeho klanu mrtví. Je to zvláštní, ale stopy vedou k démonovi, co byl viděn.“
„Démon?“
„Přesněji Gobi.“
„Izuno rejpeš do věcí, do kterých ti nic není.“: řekne milý hlas, byla to žena bruneta.
„Keiro!“: oba dva řekli sborově, když ženu spatřili a vedle ní stála malá holčička,
Ika se rozběhla za malou dívenkou, pozdravila ji a pelášila s ní pryč. Ale Ika zůstala pořád s nimi v místnosti, ale něco jí nutilo jít ven za těma dvěma, jen slyšela, co žena řekla posledního, než zmizla za těma dvěma.
„Démoni se bojí. Útočí na vesnice a o některých nemáme ani zdání, kde jsou, prostě zmizeli. Myslím, že je někdo zapečetil do lidí. To se po našem klanu proslýchá.“: řekla Keira a v očích měla vztek.
„Kaze ty jsi slyšela o těch mrtvých mužích?“
„Ano, slyšela.“
„Nebuď tak zdvořilá, mluv normálně.“
„Nemůžu si zvyknout. Jsem tak vychovaná.“
„Ach jo. Já jsem je zabila.“
„Cože? Ty jsi zabila lidi z vašeho klanu?“: dívčině otázce zněl zvláštní tón, ale nebyl to údiv ani výsměch, byla to spíš radost, což Iku dost vystrašilo.
„Jo já, ale neudělala jsem to schválně. Honili Gobiho a já nevěděla, že patří do našeho klanu.“
„Gobi?“
„Jo Gobi. Co je na tom?“
„Gobi patří mezi pohřešované Bijuu. Neměli jsme o něm žádné zprávy, kde se potlouká.“
„No jo vy Chiové se kamarádíte s Bijuu-démony a musíte se o ně starat, jako kdyby byly vaše děti.“: rejpla si Ika do Kazemai.
„Nech si ty jedovaté poznámky, Iko!“: zavrčela Kazemai.
„Hime se nám zlobí.“
„Ha. Chceš, abych se vážně naštvala? Iko!“: Kazemai se pustila do Iky a začala se s ní rvát, ale tohle byl trochu jiný boj. Byl to boj o život. Naštěstí se ani jedné z nich nic nestalo. Zastavili je Keira a Izuna.
„Děvčata klid!“: zakřičela Keira, když se snažila s Izunou obě dvě od sebe dostat.
„Proč jste se zase rvali?“: zeptal se Izuna zvědavě a díval se na Iku, když je konečně od sebe odtrhli.
„Princeznička má velmi špatné chování.“: jen tak, tak se vyhnula Kazemaininé pěsti.
Ika se na Kaz podívala a zděsila se… v Kazemaininých očích čišela čistá nenávist a touha po krvi.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ika se třásla jak osika, ale zima jí nebyla. Podívala se vyděšeně na Itachiho se slovy: „Já chci domů Itachi.“
Itachi na ni s hrůzou v očích hleděl, ale zachovával se svůj klidný výraz.
„Klid Iko. To bude dobrý.“: přišel blíž k Ika-chan, ale ta od něho odstoupila.
„Půjdeš za Kazemai a..“ : nestačil doříct a do řeči mu vstoupila Ika: „Ne. Za ní ne, já za ní nechci!“
Tohle Itachiho vyděsilo ještě víc. Itachi chvíli počkal, než se konečně přestala třást a pak vyšli do sídla.
Kazemai vyběhla nahoru po schodech a zkoušela otvírat dveře ani jedny nešly otevřít. Nakonec se jí podařili otevřít dveře s nápisem Sasori a Deidara. Aniž by zaklepala, vběhla dovnitř a posadila se k radiátoru. Sasori na ni hleděl spolu s Deidarou.
„Umíš klepat?“: zeptal se Deidara.
„Vy taky neklepete.“: zněla odpověď.
„Copak někdo dostal vynadáno?!“: řekl výsměšně Deidara. Kazemai chytla ruku v pěst a vmžiku Deidaru prohodila otevřeným oknem ven. Sasori se postavil do obrané pozice a čekal, jestli ho taky vyhodí, ale nic se nedělo.
„Dobře doufám, že tam taky nepoletím.“
„Ty ne. Ale nepokoušej štěstí.“
„Jo to teda nebudu.“: řekl a pokusil se usmát. Podíval se na otevřené dveře.
„Umíš zavírat nebo máš doma černochy?“: podíval se na Kazemai naštvaně.
„Budeš mě dráždit!“
„Zavři ty dveře Větříčku!“: Kazemai na něj zírala a Sasori si po delší době uvědomil, co vlastně řekl, rychle zavřel dveře: „ Já teda no.“
„Ty jsi mě oslovil Větříčku?“: Sasoriho výraz se okamžitě změnil na úplně klidný.
„Jo a co s tím hodláš dělat? Větříčku!“: řekl provokativně.
„Nic, Štíre.“: Kazemai mu to oplatila a Sasori se k ní přiblížil a naklonil se k jejímu obličeji, ten v mžiku zrudl a Kazemai se otočila ke knihovně.
„Napture de Kōshin. Válka v březnu. Ty čteš váleční knihy?“
„Ne nečtu. Já, vlastně nikdo z akatsuki ty knihy nečte, protože nikdo neumí jazykem, kterým jsou ty knihy napsaný.“
