6.díl-Itachi je pořád v tahu
„Ty spíš?“: ozval se hlas za Kazemai.
„Ne nespím. Celou noc jsem nespala.“: zabručela Kazemai: „Jdeš mě dorazit. Prosím, fackovat z levé strany. Ika mě včera fackovala z pravé strany, tak dnes prosím z levé strany.“
„Nechci tě fackovat. Ani nadávat.“: Kazemai se na něj od stromu otočila
„Kolik je?“
„6:30. Viděl jsem tě včera, jak odcházíš a tak mě napadlo, protože vím, jak si na tom s tréninkem, že ti zkusím pomoct.“
„Děkuju Itachi.“
Kazemai se zvedla ze země a postavila se naproti Itachimu, podívala se na něho a ďábelsky se usmála.
Ika se brobudila krásně vyspaná. Upravila se, oblékla a zašla si udělat snídani. To byl pro ni šok, když snídaně byla nachystaná a u jejího místa byl lístek s nápisem: „ Dnes máš volno. Itachi.“
Ika měla divný tušení sedla si ke stolu a podívala se přímo na místo Kazemai.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
.“ Ika se postavila a třískla rukama o stůl. Ozvala se hrozná rána, stůl zapraskal, ale nerozletěl se. Kazemai a zbytek organizace se ani nehnul, jen se dívali, co se stane.
„Není, sestřičko, byli časy, kdy jsi mě přeprala, jako by nic a teď. Podívej se na sebe vůbec nic, neumíš. Jsi slabá, tak slabá, že by tě přepralo i dítě. Každý tady z tebe má jen srandu. Sice jsi chytrá, ale jsi k ničemu, jako shinobi, jsi na nic!“ Kazemai se semklo srdce, a nemohla popadnou dech, tak ji to bolelo.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ika vyhnala myšlenku z hlavy a pustila se do svého jídla, pomalu kolem ní začali chodit ostatní členové a každý ji zdravil.
„Nechce mě dnes někdo trénovat, nebo aspoň si dát semnou souboj?“
„Ale jistě Ika-chan, jsme ti plně k dispozici.“: řekl Hidan.
Dny oběma dvěma rychle plynuly, Kazemai se chystala na pomstu. Ika jen trénovala, ale tušila, že se něco chystá. Trénink Kazemai se komplikoval častými nevolnostmi a ztrátami vědomí. Za to Ika hodně zesílila, i když měla pořád jen základní sharingan, byla dost silná.
Kazemai vystartovala po Itachim, což Itachiho překvapilo, ale nedal to na sobě znát,
trefila se, a uhodila Itachiho. Ten sebou práskl o protější strom, a Kazemai mu dala kunai pod krk.
„Myslíš, že si mě dostala? Podívej se.“: Itachi se zadrhl.
„Myslím, být tebou ani se nehnu, protože bys toho mohl litovat. Myslím, že nechceš mít jizvu na tváři.“: řekla chladně Kazemai, pustila Itachiho, a ten se na ni podíval a zarazil se.
„Kde je ten hajzl!“: zařvala Ika, přes celé sídlo a pokračovala: „Pořád někde lítá.“
„Měla by jsi být ráda, že se ti věnuje. Máš Itachiho pro sebe skoro celý týden, jen ve středu, čtvrtek, pátek a občas v sobotu, někam zmizne. A Kazemai taky sotva vidíváme.“: podotkl Pain.
„Tu mi nepřipomínej.“: zavrčela Ika.
„Ale Iko, já tě nechápu, jednou se s ní udobříš a další den se s ní pohádáš. Jak dlouho se s ní nebavíš?“
„Už to bude asi 2 měsíce.“
„Vy dvě už tu jste dva měsíce!“: podivil se Pain.
„Hodně rychle to letí.“ Odpoví mu a posadí se na sedačku za Kisamem.
„Ahoj Kisame.“
„No ahoj.“
„Jak pak se máš modrásku?“
„Co jsem ti o tom modráskovi říkal, Iko. Jinak fajn, když se nepočítá to, že Itachi je pořád v tahu.“
„To je pravda, měla bych ti ho někdy půjčit.“
„Ika-sempai. Dobré ráno.“
„Bože ty ještě žiješ záprdku.“
„Ale Tobi je hodný chlapec.“: začal řvát Tobi.
„U Jashina, Kisame utíkáme pryč!“: zavelela Ika a Kisame nic nenamítal.
„Smím si ji na chvíli ukrást?“: zeptal se někdo Itachiho.
„Ale můžeš Sasori.“: řekl Itachi a odešel do sídla.
Sasori přišel ke Kazemai, naklonil se k ní a Kazemai zrudla a uhnula mu pohledem.
„Tebe to vážně pořád baví?!“
„Jo baví Větříčku.“
„Neříkej mi tak, prosím.“: zaškemrala Kaze.
„No tak to ne Kazemai, ty mě v jednom kuse říkáš Štíre a nic nenamítám. Takže ti budu říkat Větříčku.“
„Co musím udělat, abyste my tak neříkal?“
„Víš, že občas mluvíš spisovně.“
„Jo vím, ale nepřijde mi to. Tak co?“: Sasori k ní přišel a políbil ji.
„Možná to bude stačit, ale to si ještě rozmyslím.“
„Úchyle.“: zašeptala Kazemai.
„Já nejsem úchyl.“
„Ale jsi!“: oponovala mu Kazemai.
„Fajn jsem úchyl.“: ukončil to Sasori.
„Co vy tu?!“: zakřičel někdo se shora.
„Deidaro! Zdar!“: zakřičela na něj a zamávala mu.
Sasori jen nepatrně pokýval hlavou na pozdrav. Deidara se na ni usmál, ale pak ho úsměv přešel.
„Kazemai, Sasori v předu, jsou tam ninjové!“: zařval Deidara.
Oba dva se otočili na směr, tam kam jim Deidara ukázal. Za chvíli vyletěly dva kunaje, oba dva uskočili.
„Ale no tak, myslel jsem, že tu bude zábava a vy chcete utíkat.“
„Vždyť nikdo nic neříkal!“: zavrčel Sasori.
„Ale té holce, jde jí to vidět na očích má strach.“
Sasori se podíval na Kazemai, šlo to na ní vidět, bála se. Tohle pro ni nebyl trénink, ale boj o svůj život.
„To bude dobrý Kaze.“: snažil se ji uklidnit Sasori: „Běž do sídla!“: přikázal jí. Deidara za nimi seskočil dolů.
„My se o ně postaráme Kaz.“: usmál se na ni Deidara, ale s Kazemai to ani nepohnulo.
„Copak maličká ty se mě bojíš. Jsi krásná, budeš se líbit mým bratrům.“
Kazemai se na všechny tři podívala, ty úlisné pohledy ji děsili.
„Řekl jsem, běž do sídla!“: zavrčel na ni Sasori. Kazemai se otočila a vykročila v před, pak se zastavila, otočila se zpátky. Tentokrát měla, ale jiný pohled.
„Copak, někdo tu neposlouchá!“: usmál se jeden z nich.
„Hele vidíte to co já?“: řekl zas jeden z nich.
„Copak vidíš, bratře?“
„Ona, ona je démon.“: začal se třást.
„Co! Ona je takový kuloví, bratře.“: dal se do smíchu, ale ten ho přešel, když viděl, jak to jeho bratra vyděsilo, podíval se na Kazemai.
„Ty její oči! Napohled plné radosti a veselí, ale podíváš se do nich hlouběji, uvidíš.“
„Co vidíš?“
„Nenávist, zlost, touha po krvi, ale má tam vepsanou vraždu a smrt!“
Sasori a Deidara se na sebe podívali a pak se otočili na Kazemai. Stála tam, tak klidně a vyrovnaně. Usmála se, lichotilo jí to.
„Máte pravdu, jsem vrah.“: řekla Kazemi a natáhla před sebou ruce.
„Banshou Tenin! (Univerzální nebeská gravitace)“: řekla Kazemai a nepřátelé odlétly pryč, když první z nich dorazil na strom, Kazemai mu podřízla krk a po druhém hodila kunai, zabodl se mu mezi oči.
„Kenji! Daichi!“
„Daichi?“: Kazemai se podivila nad jménem něco jí to, připomnělo, něco co neměla zapomenout. Útočník toho využil a vystartoval po Kazemai, ta však vytáhla 2
shirukeny a hodila je po útočníhovy, proletěly útočníkem a zabodli se do stromu. Útočník se před ní zastavil a z ničeho nic mu upadla hlava, krev z tepen jen tříštila okolo. Několik kapek dopadlo na Kazemaininu tvář, ale ona se nehnula a Sasori s Deidarou jen na ni hleděli v úžasu.
„Jsi démon! Vyprávěl mi o tobě můj praprapraprapraprapraděda. O dívce, které má v očích touhu po krvi.“: řekl mezi vykašlanou krví Kenji a podíval se na ni.
Kazemai se jen otočila a její rinenngan ho fascinoval, pak naposledy vydechl.
„Sasori, zajdu pro Zetsua, ať tu uklidí.“
„Jo běž, Deidaro.“: Kazemai se otočila a vyšla směrem k Sasorimu, prošla kolem něj a směřovala k sídlu. Sasori se na nic neptal, jen ji následoval.
„Doufám, že se neukáže. Nejmíň, aspoň další měsíc.“: řekla Ika a rázem se otevřely dveře. Stála v nich Kazemai a s tváře jí stékala krev. Ika ji pozorovala s napětím.
„Už tu byl Deidara?“: Konan, která vešla na chodbu zakývala, že ne.
„Tak řekněte Zetsuovi, že má v lese jídlo.“
„Jo dobře. A není ti nic?“
„Ne je mi dobře.“: odpověděla Kazemai a prošla kolem Iky. Ta se za ní otočila, když odcházela do jejich pokoje.
„Myslím, že ta holka, není zas tak špatný shinobi.“: řekl Deidara, když vstoupil na poradu.