7.díl-Minulost a přítomnost
Dny rychle ubíhali Ika a Kazemai se často hádaly a rvaly se. Někdy tak brutálně, že dokonce jedna z nich skončila skoro mrtvá. Akatsuki to dokonce přestaly počítat, kdo vede. Ze začátku to byla sranda, ale teď to bylo spíš jako válka mezi nimi.
„Myslím, že to přehání. Obě dvě!“: řekl Pain na poradě.
„Souhlasím, kdo to má pořád platit ty rozbití okna, dveře a další věci, který rozbili.“: pokračoval Kakuzu.
„Nejde o věci, jde o jejich zdraví. Jednou ležela skoro mrtvá Kazemai pak zas Ika. Kdo teď vede?“
Nikdo nevěděl.
„Přestali jsme to počítat u 20:19.“: řekl Hidan.
„Kdo vyhrával?“
„Ika, ale Kazemai ji pak dohnala.“: poznamenal Sasori.
„Je to vážné. Vždyť se jednou můžou zabít.“: řekla Konan.
„Nejzajímavější je to, že Kazemai je rychle na nohách, zatím co Ika se léčí týden, Kazemai jen 2 dny.“: řekl Itachi.
„Ta holka má dobrý metabolismus.“
„Jasně Hidane v tom je něco jiného podle mě.“: řekl Kisame.
„Nezapomeňte na to, co se stalo v lese. Ten chlap říkal, že je démon.“
„Máš pravdu možná, je démon.“: řekl Deidara.
„To je blbost, je slabá.“
„Jo, jasně Paine, tak slabá, že už párkrát po sobě skoro zabila Iku.“: zavrčel Itachi.
„Itachi má pravdu, Paine! Podceňujeme ji.“
„Souhlasím se Sasorim. Vůbec o ní nic nevíme.“
Pain začal přecházet po místnosti: „A o Ika víme všechno?“
„Nejde o to co víme o ní, ale co víme o jejím klanu a o Dechi-klanu nevím nic, teda jestli je to vůbec její klan. Může to být jen nějaký Spratek. “
„Není to Dechi-klan, ale Chi-klan! Itachi chceš vědět odkud je, tak fajn je ze Suny a rozhodně není žádný spratek.“: začal křičet Sasori, jako by to bylo nějaké tajemství. Zvedl se a odešel ven.
„No, tak to tu ukončíme to tady. Běžte!“
Itachi se vydal za Sasorim, našel ho, jak sedí na terase a dívá se k lesu.
„Co tam vidíš?“: zeptal se ho Itachi.
„Nic, jen přemýšlím. Gomene, že jsem po tobě tak vyjel.“
„V pohodě Sasori zas se tolik nestalo, jen mě to docela udivilo, že si tak začal vyvádět. Ty o ní něco víš, že ano?“
„Mluvíš, jako ona, tak slušně, ale ano, máš pravdu, vím o ní dost, abych věděl, jak se k ní mám chovat.“
„Jak chovat?“
„Vím, co si k ní můžu dovolit a co ne. Vím, kdy se začne vztekat a co ji zas uklidní.“
„Jak to víš?“
„Chceš slyšet pravdu?“
„Ano, chci.“
„Dobře, ale Pain se o tom nesmí dozvědět. Platí?“
„Platí. Teď mluv.“
„Bydlela se mnou, od svých 9 let, kdy vyvraždila svůj Klan. Zbyla jen ona, teda pokud vím já. Nevím, jestli si to pamatuje, ale řekl bych, že něco tuší odkud je a co byla.“
„Co tedy byla?“
„Byla Kazekage asi 3 měsíce než zmizela.“
„Ona byla Kazekage? A to jí nehledali, když zmizela?“
„Ne, kdo by hledal „Spratka“ bez rodiny, i když byla kazekage, nikdo ji neměl rád. Krom mě a mojí babičky. Docela jsme si rozuměli, oba dva jsme byli bez rodičů. Teda aspoň já.“
„A ona?“
„Myslím, že měla otce na živu, nikdy o něm nemluvila, ale on nebyl z klanu Chi, byl to někdo cizí. Nebyli o něm záznamy. Jako by nikdo nesměl vědět, kdo to je.“: Itachi se posadil na vedlejší židli.
„Co je pravdy na tom, že je démon?“
„A to je to Itachi, ona je to vlastně pravda. Ona je démon.“
„To myslíš vážně?“
„Ano dalo by se říct, že je jinjuuriki.“: Itachi se podíval na Sasoriho, ale tvářil se vážně.
„Být tebou Itachi dával bych si pozor na ni. Je silnější než se zdá.“
„To není možný Ona?“
„Ano, Kazemai je silnější a dokáže překvapit.“
„Ale to Ika taky.“
„Já Iku neznám moc dobře, ale do určité míry ano. Párkrát byla v Suně za Kazemai.“
„Ika byla někdy v Suně?“
„Jo chodila za ní docela často. A co ty víš o Ika?“
„Ika je docela komplikovaná její rodinu neznám, ale vím, že její matka, byla hodně uzavřená osoba. Co si vzpomínám.“
„Znáš ji, že ano?“
„Jo znám učil jsem ji.“
„Takže si na tom stejně tak jak já Itachi.“
„Asi jo. Oba víme to co nikdo z nich ne.“
„Řekneme jim to?“
„Ne, akatsuki to říct nemůžeme a děvčatům už vůbec ne. V tomhle bude něco víc než ty Ikiny urážky. Myslím, že chce u Kazemai něčeho dosáhnout.“
„Zabít ji?“
„Ne, Sasori. Myslím, že v ní chce něco vyvolat. Kazemai je teď hodně slabá. Ty mluvíš o Kazemai, jako o silné osobě, ale tady předvádí úplný opak.“
„Aha. Takže, když Kazemai tomu chlapovi usekla hlavu dvěma shirukeny, je neschopná, jako shinobi.“
Itachi se znovu podíval na Sasoriho.
„To myslíš vážně, ona mu usekla hlavu?“
„Jo usekla. Jako by nic.“
Itachi se zamyslel, podíval se na oblohu.
„Poslední otázky Sasori. Vzpomínáš jak se Kazemai poprvé zhroutila v tom obýváku?“
„Ano, vzpomínám.“
„Otázka tedy z ní miloval jsi ji?“
Sasori mlčel.
„Takže ano. Miloval jsi ji.“
„Co ti je do toho.“
„Mě z hola nic, ale dávej si pozor na Paina. Ať to nezjistí.“
„Ty to neřekneš?“
„Ne. Dávám ti moje slovo.“
„A ty? Miloval jsi Iku?“
Tentokrát mlčel on.
„Takže k ní něco cítíš?“
„A ty Sasori, když se teď Kazemai vrátila, neoživila se tvá touha jí mít zpátky?“
„Měli bychom jít, než nás někdo uslyší.“: rychle změnil téma Sasori, zvedl se a odešel do svého pokoje. Itachi seděl na terase a pozoroval hvězdy při tom se ponořil do vzpomínek.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Iko, kdo je to?“
„Moje kamarádka Kaze.“
„Ona není odtud, ale ze Sunagakure no sato.“
„Co?!“
Itachi přišel k dívce a zastrčil ji čelenku lépe do kapsy. Kazemai dala Itachimu kunaj, pod krk.
„Klid já ti nechci ublížit a ani tě bonznout. Můžeš mi věřit.“
„Nevěřím, nikomu.“
„Nemusíš mi tedy věřit.“
„Fajn, nebudu.“
Itachi se otočil na Iku.
„Kam půjdeme?“
„Půjdeme trénovat ne, když jsme tři, můžeme spolu bojovat proti Kazemai. Je dobrá věř mi, zvládne to.“
„Tak dobře, jdeme.“
Kazemai pokývla a šla za nimi.
