8.díl-Rozdvojená osobnost Iky
Kazemai proletěla dveřmi: „Ty krávo jedna.“: zařvala na Iku.
„Máš problém?“
„Mám, Iko tebe!“
Kazemai utekla do Sasoriho pokoje, kde se schovala.
Ika se podívala na Konan, která se na ni přísně dívala, přišla k ní a dala jí facku. Ika na ni zírala a držela jsi tvář.
„Co si to dovoluješ, nejsi moje máma!“: zařvala na ni a utekla pryč.
„Ona se chová, úplně divně. Jednou tak po druhé onak. Co sní krucinál je?“
„Co já vím, co sní je. Mě se neptej, já ji nesnáším!“: řekl Deidara.
„S těma dvěma je, ale starostí.“: řekla Konan zdrceně.
„Pošleme je na misi.“: řekl Pain, když vešel do obýváku a odkopával kusy dveří.
"Fajn Itachi dojdi pro Kazemai a já najdu Iku."
Itachi vyšel po schodech nahoru a došel na konec chodby.
„Tak tady, jsi!“
„Co chceš?“: zeptal se Sasori, když vešel do pokoje. Itachi se podíval na Kazemai seděla u radiátoru, vždy jí tu byla zima.
„Máme misi. Kazemai pojď.“
Ale s Kazemai to ani nehlo.
Itachi ji drapl za ruku a odtáhl do Painovi pracovny, kde už stála Ika. Když ji Ika uviděla, drapl ji Hidan a držel ji, aby se zase neporvaly.
„Sice myslím, že to není tak úžasný nápad, ale posílám vás s Itachim na misi.“
Obě se na něj podívali a podle jejich výrazu usoudil, že toho bude litovat.
Všichni se sešli před sídlem, instrukce jim byli jasné, donést svitek z mlžné. Kazemai i Ika se snažili v přítomnosti Itachiho chovat slušně a nezabít se hned, když opustili sídlo. Cesta byla snad pro ty dvě nekonečná. Trvala jim dva dny a jen jedinkrát je Itachi od sebe odtrhával. Byl to pro něj zázrak, že se ty dvě nepobily víckrát. Když došli do mlžné, našli, kde je svitek ukryt. Vloupali se tam, a svitek ukradli, nikdo je nechytl, jako by tu nikdo nebyl.
„Šlo to nějak, hladce!“: řekl Itachi, když procházeli kolem lomu.
„To máte pravdu. Ale teď už nikam nepůjdete. Vezměte jim ten svitek.“: zavelel velitel oddílu.
„Kryjte se!“: zakřičel na holky Itachi.
Kazemai nečekala, že budou tak rychlí a tak schytala první úder a vlítla přímo do skály, kde se nabodla na kámen. Z hrudníku jí začala téct krev.
„Kazemai!“: vykřikla Ika.
Ika, se vyhýbala útokům a Itachi měl taky co dělat. Ika ztratila chakru a už nebylo úniku, ninja ji chtěl zasadit poslední úder. Kazemai otevřela oči a uviděla, jak se ninja napřahuje.
„Iko!“ :zašeptala Kazemai a snažila se vyprostit od skály.
„Itachi pomoz ji! Prosím.“: dodala Kazemai, ale Itachi ji neslyšel. Ani si toho nevšiml, že je Ika v nebezpečí.
„Iko!“ „Iko!“ „Iko!!“ : začala zesilovat svůj hlas Kazemai až poslední zakřičení bylo velmi silné a pronikavé. Ika se otočila a v očích měla slzy a něco jí říkala.
„Zemři!“: zařval na ní a katana se zastavila, Itachi se otočil a uviděl co se děje.
„Chi - Ryūketsu no hekimen no jutsu (krev – technika krvavé stěny)!“
Ika ztuhla a zírala na tu stěnu. Kazemainina krev z jejího zranění, tvořila stěnu, která bránila Iku.
Itachi nemohl pomoc, ani jedné měl svoje problémy, byl překvapený, že na ně nefungovalo genjutsu. Toho dost zdržovalo. Kazemai se osvobodila od kamene, na kterém byla napíchnutá.
Složila pečeť: „Chi- Ryūketsu supaiku no jutsu!“: shinobi, byl probodán kůly, které vedli ze stěny. Najednou Kazemai ucítila, jak jí něco prošlo hrudníkem a další náraz, tentokrát dopadla na zem a ne na kameny. Ika sklopila hlavu a zvedla se, podívala se na ležící bezvládné tělo Kazemai. A vzala Itachiho katanu, která se válela, blízko ní.
Ika se podívala na nápis na ní „No shien ni tsuite napture kansha Uchiha Chi. Ta katana je klanu Chi.“
Ika se rozběhla proti útočníkům. Zabila je. Zabila je všechny. Itachi dorazil, posledního nepřítele. Rozběhli se za Kazemai.
„Je naživu?! Itachi je Kazemai na živu!?“: křičela na Itachiho hystericky.
„Jo, je, ale ty rány jsou hluboký nevím, jestli to přežije.“
„Musí do nemocnice.“
„Nemůže, Iko jsme zločinci.“
„Tak, co podle tebe máme udělat!“
„Odnést jí do sídla.“
„Ale, to zemře.“
„Asi ano, ale máš lepší nápad? Já léčit neumím. Nejsem ninja-medik.“
„Ale já napůl jo.“
„Co?!“: podíval se na Iku.
Ika, se podívala na Kazemai, udělala pečeť, ale nestalo se nic, neměla chakru.
„Sestřičko, neumírej. Nenechávej mě tu samotnou. Prosím.“
Kazemai měla už slabí dech a tep jí slábl nebezpečně rychle.
„Kazemai-niikun. Prosím.“
----------------------------------------------------------------------------------------
„Ty, že jsi démon? Jsi tak ubohá. Beze mne by si byla, jen pouhý nepodařek klanu Uchiha. Byla bys nula, ale nejsi. Tak se laskavě prober! Jsi nesmrtelná!“
----------------------------------------------------------------------------------------
Rána se Kazemai zahojila.
„Iko, ta rána je pryč a její tep, je opět normální.“
„Kazemai!“
Nevnímala, ale žila. Itachi ji vzal a vydaly se zpět.
„Itachi co se stalo?!“: zděsila se, Konan, když přišli.
„Měli jsme menší nehodu z ninjama z mlžné. Kazemai ta. Sama vidíš!“
„Itachi máte s Kisamem další misi běžte.“: řekl Pain.
„Děláš si.“: nestihl doříct Itachi co chtěl.
„Běž!“
Oba dva hned odešli.
Kazemai ležela na sedačce a jen oddechovala.
„Musíme jí převléknout a nechat ji odpočinout a ty taky.“: řekla, Konan.
Odnesli ji do pokoje, kde odpočívala, Ika si lehla na svou postel a za chvíli spala, jak zabitá. Večer se Ika probudila, ale Kazemai nebyla v posteli, okamžitě vystřelila do obýváku, a pak uslyšela Kazemainin hlas, který vycházel z kuchyně, vběhla do kuchyně a tam Kazemai seděla, a jedla večeři s ostatními. Ika prošla kolem nich s vážným pohledem, přišla před Kazemai. A najednou. Obejmula ji. Deidara vyprskl pití a pozoroval, co se bude dít dál.
„To sis myslela, že ti umřu?“
„Jo!! Umírala jsem strachem.“
„Já myslela, že mě nesnášíš!“
„Ne, mám tě ráda, ségra.“
„Eh. A proto jsi mě mlátila.“
„Co?!“
„Rvala ses s ní. Skoro každý den.“: poznamenal Hidan.
„Vážně?!“
„Jo!“: řekli, všichni sborově.
Ika se zapřemýšlela a odešla do obyváku.
„Kazemai ty víš co s ní je?!“
„Asi jo. Ika, jako malá měla rozdvojenou osobnost. Jedna byla pravý Uchiha a ta druhá no prostě Ika. Myslím, že je to tu zas.“
„To jako vážně!?“: zeptala, se Konan.
„Ano, myslím to vážně. V tomhle bych ti nelhala!“: odpověděla Kazemai s klidem.